"TY SI ZE MĚ DĚLÁŠ SRANDU ŽE JO?" začne na mě řvát, ani se jí nedivim. "TY JSI NA POKRAJI SMRTI A SVÁDÍŠ REGULUSE!" Promne si oči.
"Já jsem ho nesváděla!" prsknu.
"Jo, jasně a já jsem kdo? Lucius Malfoy?" protočí panenky.
"Asi ano, jelikož já ti řikám pravdu."
"Nedělej si ze mě prdel, Catt!"
"Nedělám." zvážnim. "Tohle není sranda, zahojoval mi rány." řeknu trochu vyčerpaně. Viv si toho všimne.
"Sedni a řekni, jak to bylo." poslechnu ji a posadim se.
Rychle se vytrhnu sestře a vběhnu do vedlejšího pokoje. Harry sedí na koberci, a pláče, zatímco po Naginy ani vidu, ani slechu. Jakmile mě Harry zmerčí, natáhne ke mě ručičky.
"To bude dobrý." Vezmu ho do náručí a potichu mu zpívám ukolébavku.
Zabírá to. Harry usíná. Catt mě celou dobu pozoruje. Omluvně se na ni usměju. Chci ji říct,vysvětlit, ale do pokoje vešel Pán.
"Řád zjistil svůj omyl, a také to, že jejich zajatkyně zmizela." oznámí nám, ale dívá se do očí mě. Zas jako by mezi námi bylo napětí. Vzduch se rázem stane dunějším.
Když Harry usne, Viv se na mě omluvně koukne, zrovna mi chci něco říct, když do pokoje vtrhne Pán. "Řád zjistil svůj omyl, a také to, že jejich zajatkyně zmizela." oznámí spíše mé sestře než mě. Potichu si uraženě odfrknu a hodim nohu přes nohu. "Catt, potřebuji s tebou mluvit." Mistr koukne na mě a já kývnu. Odejde ven a já jdu za nim...
Musím se přiznat, za tu dobu mi Harry přirostl k srdci...a jestli ho ta bývalá Evansová má ráda, tak hodně trpí. A mě se vůbec nelíbí co má Pán s Harrym v plánu. Teda...alespoň myslím. Nejradši...bych si ho nechala...ale mé svědomí mi říká, že Harry bude v bezpečí hlavně u matky...
"Viv?"
Automaticky si k sobě přitisknu k sobě. Když zjistím, že to je jen ségra, pousměju se.
"Ano?"
"Pán...tě volá. Máš za ním přijít do salónku č.6. Zatím ti ho pohlídám." dodává a už si ode mě bere malýho.
"Tak ho hlídej." s těmito slovy opouštím pokoj. Co ode mně chce?
Když vcházím do salonku, nejsem tam sama. Je tam ještě Narcissa Blacková, teda za chvíli už Malfoyová, a Lucius.
Pánové pokuřují doutník, a Narcissa popíjí bourbon. Klasika.
"Vivien! Pojď, posaď se!" Lucius se na mě usměje. Koutkem oka vidím, jak Narcissa rudne. Dobře jí tak!
"Takže jsem se rozhodl, co udělám s tím Potterem." začne Mistr hned po tom, co odmítnu bourbon.
"Vychovám ho, a stane se mým dědicem."
"Mám pro tebe úkol, pojedeš do Bradavic jako profesorka OPČM." oznámí mi a sjede pohledem po mé hůlce.
"Chm?" nechápavě na něj čumim, pak si ale uvědomim, že takhle bych se chovat asi neměla a tak se zatvářim neutrálně.
"Pokyny dostaneš až na místě od Severuse. Tvá sestra tam pojede též, o pár týdnu později, kvůli Potterovi." jméno doslova vyflusne. "To je vše, můžeš jít." opakovaně přikývnu a jdu nazpátek. "Sakra, proč do Bradavic? Proč?" ptám se sama sebe a při tom čumim na Harryho. "Chápeš to? Nechápeš..." uvědomim si, že tady mluvim s několika měsíčním miminem, který k tomu ještě spí... Jsem na tom asi hodně špatně.
"Jsem rád Christiane, že se o Harryho budeš dál starat...ale bohužel, mám další plán." Ušklíbne se Mistr a popotáhne z doutníku "Odjedeš do Bradavic, a budeš dělat profesorku Soubojů, spolu s Lupinem." vyprskne.
Zůstanu němě zírat.
"Klídek, budeš tam se Severusem a Catt." ujistí mě Lucius. "Já se tam také na pár týdnu zastavím. Samozdřejmě s nařízením pana ministra." dodá.
Jo....a jsme do toho namočeni všichni. Já, Catt, Severus, Mistr, Lucius, Harry, Brumbál...a v neposlední řadě Remus Lupin.
Jaké to bude se opět vracet do Bradavic, ale tentokrát to nebude dobrovolné?
"Jdi." ledabyle mávne rukou, uklonim se a přemístim se do svého pokoje. Sednu si na postel a tupě zírám ven z okna. Nebe se nebezpečně zatahuje a objevuje se pár záblesků. Nebe mě vždycky zajímalo a když je bouřky miluju nejvíce. Stoupnu si a přejdu k balkónku. Prduce otevřu dveře a vejdu ven na terasu. Opřu se o zábradlí a pozoruju teď už černé nebe. Chvilku se nic neděje, ale hned na to na mě začne dopadávat několik kapiček, který hladí moji kůži. Rukou si strčim modrou delší modrou ofinu za ucho a užívám si skvělého pocitu.
"Víš toho o mě až moc, Orione." usměju se aniž odtrhnu oči od nebe.
Do salónku vstoupí Catt. Cestou k pánově křesle, laškovně mrkne na Luciuse. Ušklíbnu se, když Narcissa vraždí moji sestru pohledem.
"Jestli je to pro dnešek všechno, co po mě budete chtít, snad abych šla." řekne Catt.
Mistr po mě střelí rychlím pohledem "Jdi." podle jeho mávnutí rukou poznám, že zruší protipřemisťovací bariéru.
Catt se ukloní, a přemístí se domů.
Mistr opět mávne ledabyle rukou. Pak poklepe doutníkem na popelník, a znovu si popotáhne doutníkem.
"S Harrym si nemusíš dělat starosti. Od teď už nebude žádný Harry Potter, pouze Jonathan Zmijozel. Bude vychovaný mou, Luciusovou, Severovou a hlavně tvojí rukou." pokyne ke mě Pán. Mojí rukou? Proč?
"Pane?" ozve se podrážděně Narcissa "Proč myslíte, že právě ona je ta pravá pro vychování Harry...Jonathana? Proč né třeba já nebo Bella?"
Ta mladá Blacková je ale odvážná! Prostestovat proti Mistrovi!
Lucius zatne jednu ruku v pěst. Ve tváři však má pořád ten svůj ledový ksicht.
Pán jen přimhouří oči "Protože si Jonathan již na Chritiane zvykl. A taky protože mi je věrná!" poslední větu zdůrazní.
Narcissa zbledne. Avšak Lucius vyskočí na nohy. Moje reakce neni žádná. Věděla jsem, že Narcissa měla něco s jedním mudlou...Mistr mi to jednoho večera prozradil...Nechutné...cuclat se s mudlou...
"Pane, omlouvám se, ale o čem to mluvíte?"
"Drahý Luciusi...tato schůze měla být o Jonathanovi, ne o tom, s kým si tvá drahá snoubenka lehávala." mírní ho Mistr. Posledními slovy však Luciuse jen popostrčil k tomu, aby se nachýlil k pomstě. Lucius si mlčky sedne, ale stejně je vidět, že pod ním doutná vztek. Narcissa zůstává stejně bledá, to snad už ani jinak nejde…xD
Já se jen na Pána pobaveně usměju, a dál poslouchám plány budoucnosti pro nyní již Jonathana Zmijozela...
Dobře... takže není žadný Harry Potter... teď je to Jonathan Zmijozel...hmmm....zajímavý...=)