4. dubna 2008 v 22:11 | Cattgirl
|
Tak jak jsem slíbila, tak se tu postupně objevují všdchny kapči...Dneska je to 8.kapitola → Neznámý, až moc známý... Nejzajímavější ale je, že jsem řekla, že se tu první objeví kapča od Láska a nenávist..a ono nic...XDKaždopádně, doufám, že se vám tohle bude alespoň trochu líbit...je to takový nic moc, ale i tak...
Jinak, POŽADUJI 20 KOMENTÍKŮ myslim si, že si to zasloužim...:o)
Tak a teď ke kapče:
8.kapitola
Neznámý, až moc známý
Osoba jí konečně pustila ruku, která jí pomalu odpadávala. Teprve teď se mohla kouknout do jeho očí. Poznala by je i poslepu. Jsou tak chladné, ocelové, nepřístupné a fascinující. Opatrně mu sundala masku z tváře a kápi z hlavy. Dívala se na jeho bledou tvář s aristokratickými rysy a blonďatými vlasy.
"Luciusi?" Dostala strašný stek. Stek na Luciuse, na Marka, ale především na sebe, že byla tak blbá a nechala se nachytat. Neměla si to vůbec dovolit, vždyť je přece zasnoubená.
"Co si tam s nim dělala?" Připadala si jako kdyby utekla z Azkabanu.
"To, co si viděl. Bavila jsem se."odpověděla mu Ciss.
"Bavila? Tomuhle se říká zábava?" teď už neskrýval zlost a vrazil ji facku. Na Cissině tváři se objevil červený otisk jeho ruky. Facka byla moc silná, Cissa ji neudržela a spadla na pohovku, před kterou stála. Lucius k ní rychlím krokem došel a strhl z ní vršek šatů. Ještě, že jsem si vzala podprsenku. Řekla si pro sebe. "Jak se bavíš? Já se skvěle bavím!" zakřičel na ní. Sálal z něj hněv.
"Ne!" křikla, věděla, co chce udělat. Klidně by se nechala zmlátit, ale znásilnit, to ne. Do očí se jí začaly hrnout slzy. "Nechci!" pošeptala. Lucius jí roztrhl sukni. Cissa věděla, že jestli nic neudělá, znásilní ji. Počkala, až bude příhodná doba a pak ho kopla do choulostivého místa. Zhroutil na zem a přitom si držel rozkrok. Ciss využila situace, zvedla se a rychle utekla do pokoje, ve kterým minulou noc přespala. Přivolala si koupené šaty a rychle začarovala pokoj, aby se k ní Lucius nedostal. Potom si lehla na postel a nechala proudit emoce. Po její bledý tváři stékal proud slz. Zařvala, nenávist v sobě nechtěla dusit.
"Proč?" promluvila. "Proč se mi vše hroutí?" Když se vzpamatovala ze zážitku, který se jí stal dole, svlékla si zničené šaty a šla se vysprchovat. Lehla si do studené vany a na tělo si pustila proud horké vody. Vnímala jenom proud, který jí uklidňoval. Po chvilce se utopila ve svých myšlenkách. Byla tak pohlcena myšlenkami, že si nevšimla skřítky, která se před ní objevila.
"Paní?" Cissa sebou škubla, jako kdyby ji zasáhl elektrický proud.
"Ano?" Otráveně se koukla na vyrušitelku. "Co je?"
"Mám vám od pána vyřídit, že mluvil s vašimi rodiči, kteří jsou teď dole."
"Cože?!" vyjekla a vyskočila z vany jak jen nejrychleji mohla. Měla dar každou zlou vzpomínku zahnat do toho nejtemnějšího koutu. Převlékla se do nových šatů a seběhla dolů. "Luciusi!" zakřičela na muže před sebou. Ten se otočil a projel jí pohrdavým a chladným pohledem.
"NARCISSO BLACKOVÁ!" zastavila se, tenhle tón se jí ani v nejmenším nelíbil. Otočila se a koukala se do černých očí.
"Matko." Uklonila se.
"SLYŠELA JSEM CO SE STALO! JAK SI MOHLA? ZAPOMĚLA SI SNAD, ŽE JSI ZASNOUBENÁ?! DĚLÁŠ OSTUDU CELÉMU NAŠEMU RODU!"Cissa se koukla na Luciuse, který se jenom pohrdavě zasmál. "Proto jsem se s Luciusem domluvila, že tady budeš bydlet do svatby. Vlastně už napořád." Dokončila větu. "Však on si tě už zkrotí! Ještě jednou se mi donese zpráva tohoto typu, tak tě vydědíme." Oznámila jí, jako kdyby právě říkala počasí
"D.Dobře." vykoktala mírně vykolejená Ciss. Ještě stále nemohla uvěřit tomu, že to Lucius opravdu řekl.
"Doufám, že tentokrát nám už ostudu neuděláš!" prskla na ní a přemístila se. Jakmile se její matka ocitla mimo Malfoyovův dům, začala hystericky ječet. "SAKRA! PROČ SI TO VŠECHNO ŘEKL?!"
"Ale no tak, miláčku. Přece by ses nerozčilovala."
"Nejsem tvůj miláček!" osekla mu a dala si ruce křížem na prsa.
"Taky jsme pozvaný na ples. Na tom plese se staneš jednou z nás."
"Smrtijedkou." Řekla spíše pro sebe.
"Ano," popošel k ní a nadzvedl jí hlavu "smrtijedkou."
"A. Ale, já nejsem dostatečně připravená a."
"Neodsekávej!" skočil jí do řeči. "Seš dostatečně připravená, jinak by tě Pán zla nehodlal přijmout mezi nás."Cissa byla ještě stále si nedokázala představit, že někoho zabije. Rodiče ji na to připravovali. Nechali ji zabíjet zvířata, ale člověka ještě nikdy. Lucius si všiml, že nad něčím přemýšlí a tak toho využil. Prudce ji políbil, z drsného se vyklubal polibek vášnivý. Jeho jazyk si pohrával s jejím a oba dva se neustále motali. Nedokázal si představit, co cítil, když viděl, jak ji někdo osahává. Cissu…Jeho snoubenku. Konečně se od ní odtrhl. Cisse se to líbilo, ale ranila jí představa, že jí ještě před chvíli chtěl znásilnit. Odstrčila se od něj a vlepila mu facku.
"Co si o sobě myslíš? Nejdřív mě skoro znásilníš a teď na mě zkoušíš dotyky?" vyjela na něj. Měla z něho strach, ale nehodlala se mu podřizovat.
"Co si to dovoluješ?" sykl na ní a natáhl ruku, aby ji mohl uhodit, ale v čas se zarazil.
"Copak? Maminka tě varovala, aby si mě nebil? Abych nebyla celá od podlitin na večírku?" ironicky se usmála. Lucius se chladně usmál. To nevěstilo nic dobrého.
"Abych nezapomněl, taky jsme dostali pozvánku do Bradavic." Poznamenal, jako kdyby se před chvíli nic nedělo.
"Do Bradavic?" nechápavě zavrtěla hlavou a posadila se do křesla. "Proč?"
"Celý náš ročník je zván na maškarní ples." Odpověděl jí a v ruce svíral svoji hůl. Nikdy nepochopila, proč jí sebou neustále má.
"Ano, ale proč?" zakoulela očima a doufala, že si toho nevšiml. Ona má totiž vždy "jenom dobré" chování.
"Je to něco jako sraz spolužáku."
"To je nám snad čtyřicet?" na zachmuřený tváři se jí objevil malý pobavený úsměv. "Brumbál se už naprosto zbláznil."
"Na to máme stejný názor." Posadil se naproti ní a vzal si do ruky skleničku vína, která byla na stolku vedle křesla. "Ale nesmíme to odmítnout. Nesmíme."
"Ano, já vím." Zachmuřeně se dívala na skleničku dřímající v ruce Luciuse. "Za co půjdeme? Půjdeme asi za pár že?"
"Ano, to půjdeme." Zvedl se. "Zeptej se matky, ta vybrala kostýmy."
"Matka? Půjdou tam i rodiče?"
"Ne, ale trvala na vybrání šatů." Odpověděl jí. "A abych nezapomněl, měla by jsi zajít do Děravého kotle. Mám dojem, že si tam něco nechala." Markus. Problesklo jí hlavou. Okamžitě se zvedla a vyběhla nahoru pro hůlku. Ještě za sebou slyšela, jak se chladně zasmál. "Nač takový spěch?"
páááááni, to bylo skvělé!!!! rychle další kapču, jinak to nevydržím!!:))